Vážení a milí spoluobčané!
Obracím se k vám v předvečer vánočních svátků, abych vám mohl bezprostředně a živě sdělit pozdravy a přání za naši obec.
Příležitost promluvit k vám, Vlkovákům, jsem měl již třikrát. V každé ze svých předchozích svátečních zdravic jsem se snažil obrátit pozornost k jiné stránce významu vánočních dní. Hovořili jsme o obsahu pojmů domov, rodina, o roli obce jako společenství, o síle mezilidských kontaktů.
O loňských Vánocích jsme pak uvažovali jako o svátcích zcela jiných - o Vánocích, které uzavíraly do té doby naprosto odlišný rok, jenž přinesl nebývalé umrtvení veřejného života. Po roce se však bohužel ocitáme v situaci, která není té předchozí nepodobná.
Za těchto okolností bych vám proto rád osvěžil jeden z rozměrů duchovního poselství Vánoc, které může platit docela pro každého. Ať máme kdokoliv z nás jakýkoliv pohled na svět, jistě se můžeme shodnout na skutečnosti, že člověk má přirozenou potřebu v něco věřit. Víra zde nemusí znamenat náboženský zápal, nemusí být nutně protikladem rozumového chápání. Každý z nás v něco věří, chce věřit, neboť víra přináší naději. A s vírou jsou Vánoce přímo spojené v mnoha rovinách.
Od počátků lidstva byla doba pozdějších Vánoc časem víry v přemožení tmy a zimy, začátkem návratu slunce, svitu a tepla, života a hojnosti. Víra v budoucí lepší.
Žijeme v čase, kdy je spíše trendem nevěřit. Nevěřit druhým, nevěřit vnějšímu světu, nevěřit slovům, nevěřit faktům, nevěřit těm, kteří řídí naši společnost, nevěřit v zítřek.
Třeba je čas Vánoc tím pravým k tomu, abychom v sobě opět vykřesali světélko víry a zaplašili onu tmu nicoty - nevíry.
Můžeme začít docela malými krůčky. Zkusme si spolu říci - my, kteří obýváme tento malý kousek světa, že budeme opět v něco věřit.
Věřme v pospolitost a sounáležitost! Člověk nikdy není solitér - je součástí rodiny, sousedství, přátelských i profesních kruhů. S rodinou, přáteli a spolupracovníky sdílíme svůj svět. Věřme v něj, neb pak věříme i sami v sebe.
Věřme v mezilidské vztahy, které v něm panují! Jednat dobře, slušně, vstřícně a mravně s vírou v to, že druzí jsou rovněž dobří, slušní, vstřícní a mravní. Prostřednictvím vztahů, které navazuji a jimiž se obklopuji, si vymezuji své místo v nekonečném vesmíru. Ať je tedy mé místo mně samému a mému okolí příjemným!
Po těchto vztazích vysílám energii ke druhým, která se pak ke mně samotnému opět vrací. Věřme proto v lidské dobro, pochopení a podporu, jimiž nám druzí oplatí, pokud i já jim budu prokazovat pochopení a podporu!
Věřme v ohleduplnost, neb vše, co činíme, se týká také druhých! Nikdy nejsme jen sami pro sebe. Vždy je třeba si klást otázku, co svým činem způsobím druhým. Moje vlastní ohleduplnost není slabostí, je dokladem kultivovanosti a zralosti. Svou ohleduplností předejdu újmě druhým, oni pak ohleduplností svojí předejdou újmě mé.
Věřme v budoucnost! S vírou ve správnost svých kroků, v hodnoty, které jsem si vepsal do štítu, s dobrými vztahy s okolím, s vlídným slovem, úsměvem a podanou rukou se lze vydat bez obav kupředu. Budoucnost si utváříme sami, proč v ni nevěřit, věříme-li sobě.
Věřme - tedy mějme naději! Věřme v poselství Vánoc, neboť pak se naše víra může proměnit ve skutečnost.
Milí spoluobčané, přeji vám krásné Vánoce a šťastný nový rok 2022 naplněný vírou v to dobré v nás.
| Příloha | Velikost |
|---|---|
 PF 2022 | 176.7 KB |
