Obyvatelům středověkého a novověkého Vlkova žijícím v koloběhu zemědělského roku nevěnovaly písemné záznamy přílišnou pozornost, pochopitelně s výjimkou úředních přehledů poddanských povinností. Abychom překlenuli tato staletí bez bližších zpráv a spojili si dochovaná statistická čísla o hospodaření a víře obyvatel s událostmi, které známe z učebnic, románů a filmů, lze naši vesnici zasadit do hlavního toku dějin pomocí postav, které jsou spojeny se smiřickým panstvím či okolním krajem.
Jak poznamenává Jiří Uhlíř, za husitství zde prošly Žižkovy voje, které v květnu 1421 dobývaly katolické město Jaroměř s proslulým klášterem augustiniánů kanovníků (1349 - 1421). V roce 1425 husité - táborité dobývali Hořiněves i sousední Holohlavy, kde „kněze Sovu vrhli z praku”.
Pravděpodobně i Vlkov byl v polipanském období vystaven plenění loupeživého rytíře Jana Koldy ze Žampachu, jak k 5. červnu 1450 uvádějí Staré letopisy české, totiž že pobral mnoho kořisti ve vesnicích kolem Jaroměře, Smiřic a Holohlav. Jan Kolda ze Žampachu, někdejší táborský hejtman, byl typickou postavou neklidné doby po konci husitských válek, kdy se za časů bez silné ústřední moci z mnoha velitelů a bojovníků stali loupeživí rytíři a lapkové a posléze psanci. Jan Kolda si v našem kraji svévolně vybudoval opěrnou sít tvrzí, pevnůstek a hradů a v divoké době poloviny 15. století ovládal oblast od Dubence po Náchod a Homoli v Kladsku a část Orlických hor.
Od závěru 15. století byl až do roku 1638 Vlkov spojen s příslušníky rodu Trčků z Lípy. Mikuláš mladší Trčka z Lípy odkoupil díly smiřického panství a znovu je sestavil v jeden celek, který za další století nakynul do rozsahu šesti desítek vsí. Ačkoliv Trčkové vzešli z řad bezvýznamných zemanů, po husitských válkách ve velkém uchvátili původně církevní majetky a vybudovali rozsáhlé državy hned v několika krajích – zejm. v Kouřimsku, Čáslavsku, Hradecku. Vlkov byl jen nepatrným střípkem v jejich obrovském jmění, které zahrnovalo mj. známý hrad Lipice nad Sázavou, později kupříkladu zámek v Jičíně či nedaleké Opočno. Paní nad vlkovskými poddanými tak byla mj. i proslulá Marie Magdalena Trčková (zemř. 1633), protřelá a podnikavá šlechtična, která po Bílé hoře dokázala nashromáždit obrovský majetek, bezpečně manévrovat v proudech mezi vítěznou katolickou stranou císaře a poraženými povstalými protestantskými stavy a v souhře s Albrechtem z Valdštejna připravovat pro své děti zářnou budoucnost hrabat a pánů nad pohádkově rozsáhlou doménou panství a statků od Vysočiny po pomezí Slezska a Kladska. Její syn však byl spolu s Valdštejnem zavražděn v Chebu, rod Trčků vymřel o několik měsíců později a velké plány se rozplynuly...
Po dramatickém pádů Trčků byl Vlkov součástí odměny generálu Matyáši Gallasovi za odstranění Valdštejna a jeho spojenců. Tento významný vojevůdce, cizinec, velitel císařské armády, byl v Čechách pánem na Frýdlantě, Liberci a právě Smiřicích. Účastnil se řady zásadních válečných střetů třicetileté války, avšak pro své holdování alkoholu býval označován nelichotivou přezdívkou Kazivoj. A vskutku řada příjmů z jeho nově nabytých panství byla využívána k nákupu vína…
Po Gallasech (1636-1685) následovali jako majitelé příslušníci předního a starobylého českého rodu Šternberků (1685-1715), dále Paarové (1715-1780) a v letech 1780-1848 císařská komora, která panství zakoupila v souvislosti ze záměrem výstavby strategické pevnosti proti Prusku. Vlkovem proto 1. října 1780 projížděl sám císař Svaté říše římské Josef II. při cestě na Ples, kde 3. října 1780 položil základní kámen k pevnosti. Zdejší kraj navštívil už dříve a pak i později, takže není vyloučeno, že tento „revolucionář z Boží milosti“, reformátor, původce zrušení nevolnictví a náboženské svobody přes Vlkov projížděl několikrát.
Obrázek výseče z Müllerovy mapy Čech z roku 1720 se zakreslenou vsí Vlkov.