Před příchodem člověka vytvořila základní scénu pro pozdější příběhy příroda. V oblasti dnešního Vlkova hrála zásadní roli řeka Labe, která významně ovlivňovala podmínky k životu a hospodaření ve svém okolí, byla dopravní spojnicí, stejně jako překážkou. Zatímco na jejím pravém břehu dnes mezi Jaroměří a Hradcem Králové existuje téměř souvislé osídlení, na druhé straně, k níž náleží i Vlkov, jsou již lidská sídla znatelně řidší. Při cestě k Vlkovu od jihu příchozího upoutá nápadná terénní vyvýšenina, na které obec vznikla. Toto místo představovalo území na hranici rozlivu nespoutané řeky, která zde nepochybně meandrovala a mnohokrát měnila směr. Bylo bezpečnou výspou, vhodnou k osídlení.  

Na katastru obce byly zaznamenány pravěké archeologické lokality již před více jak sto lety. V letech 1890-1891 bylo na polích v trati V Lískách při orbě objeveno významné pohřebiště a sídliště. Posléze byl archeologický výzkum proveden v případě zemědělských meliorací v r. 1975 i záchranný výzkum žárového pohřebiště ve Vlkově v dubnu a květnu 1982 a v r. 1996 při plynofikaci obce. Nálezy potvrdily nepřetržité a souvislé osídlení, i když s různou intenzitou.

Zjištěné situace a artefakty signalizují osídlení ze střední (mezolit) a pozdní doby kamenné (enolit), ze starší (kultury lužické) i mladší fáze popelnicových polí (kultura slezskoplatěnická), doby latenské (mladší doby železné - keltské), římské (germánské), hradištní (slovanské) a středověku (13. století).

Pohřebiště V Lískách ve Vlkově, parcelní čísla 418, 433 a 438, se rozkládá mezi Vlkovem a Smiřicemi na levém břehu Labe, jihozápadně od Vlkova, v kdysi hojně zaplavovaném prostoru. Žárové pohřebiště se nachází v jižní části duny, na parc. č. 418. V 19. století zde bylo prozkoumáno šest hrobů „s nádobami většinou rozpadlými.” I později (r. 1975) se zde nacházely různé sídlištní střepy a nástroje. Pohřebiště bylo bohužel narušeno melioračními pracemi. Výzkum ve 20. století odkryl 24 žárových hrobů a jeden objekt, označený jako žároviště. Většina prozkoumaných hrobů náleží slezskoplatěnické kultuře, pouze dva hroby situované v jihozápadní části pohřebiště byly lužické.

Další záchranné práce v severní části duny za lesíkem proběhly v r. 1982. V melioračních rýhách na parc. č. 433, 474, 462 a 486 bylo zjištěno dalších 25 objektů, které tvořily většinou mělké jámy se střepy, které lze označit jako sídlištní objekty. Většinu z nich se však nepodařilo datovat. Pět náleželo lužické kultuře, tři patrně slezskoplatěnické, jeden byl z doby římské a pět z doby hradištní. Sídlištní nálezy lužické a slezskoplatěnické kultury ukazují, že pohřebiště a sídliště bylo od sebe pouze několik desítek metrů.