Sváteční slovo starosty

Vážení a milí spoluobčané,

svítící vánoční strom u nás na křižovatce, nejrůznějšími ozdobami zářící okna a fasády domů a samozřejmě především zvláštní naladění každého z nás každoročně ohlašují a provázejí naše vlkovské Vánoce. 

Ve svátečním slově, které při příležitosti nejoblíbenějších svátků pravidelně zaznívá, jsme se v uplynulých letech společně zamýšleli nad neuchopitelným kouzlem domova, nad významem existence bezpečného přístavu, který nám v tomto širém světě poskytuje naše vesnice, nad původními zvyklostmi i pověrami předků i nad tíží každodenního života bezpočtu generací dřívějších venkovanů.               

Pojďme se nyní díky jednomu slavnému vánočnímu příběhu společně vydat do jiného – přesněji Nového světa, za oceán, do Ameriky konce 19. století. Vyprávění nám totiž připomene, že naděje nikdy nepohasíná a nesmí nikdy pohasnout. 

 Psal se den 20. září 1897, když redakce populárního deníku The Sun vydávaného v Novém Yorku mezi lety 1833-1950 obdržela nečekaný dopis jedné malé čtenářky. Ono psaní bylo následujícího znění: „Vážený vydavateli. Je mi osm let. Někteří mí kamarádi říkají, že žádný Santa Claus neexistuje. Můj táta říká, že to, co napíše Sun, je pravda. Prosím, řekněte mi pravdu, existuje Santa Claus?“ Podepsána osmiletá Virginia O'Hanlonová. A vskutku - The Sun byl ve své době považován za jedny z nejserióznějších novin, a malá Virginia tak uvažovala zcela správně, obrátila-li se ve věci své pochybnosti o vánočním tajemství na slovutnou redakci.  

 Údajně mezi redaktory zavládly rozpaky, jak naložit s dívenčiným dotazem. Úkolu připravit rychlou odpověď se nakonec zhostil zkušený novinář Francis Pharcellus Church. Ten dříve za války Severu proti Jihu působil jako válečný zpravodaj a otázku odpovědi malé Virginii považoval za natolik závažnou, že ji osobně sepsal jako vlastní výpověď a uveřejnil druhý den na titulní stránce novin. V mistrovské zkratce připravil text natolik prodchnutý citem, poetičností, lidstvím a laskavostí, že se stal legendou. Posuďte prosím sami.

„Milá Virginie,

Tvoji malí přátelé nemají pravdu. Věří pouze tomu, co sami vidí; věří, že nemůže existovat nic, co nemohou postihnout svým malým rozumem. Všechen lidský duch je malý, ať náleží dospělému, nebo dítěti. Ve vesmíru se ztrácí jako maličký hmyz. Takový mravenčí rozum nepostačuje, abychom postihli a pochopili celou pravdu.

Ano, Virginie, Santa Claus existuje. Existuje stejně jistě jako láska, velkorysost a věrnost. Jelikož toto vše existuje, může náš život být krásný a plný jasu. Jak ponurý by byl svět bez Santy Clause! To bychom neměli ani Virginii, ani víru, ani poezii – nic z toho, co život činí snesitelným. Zůstal by jen třepotavý zbytek viditelné krásy. Avšak světlo dětství, které prozařuje svět, by muselo uhasnout. Santa Claus existuje, protože jinak bys nemohla věřit ani svým pohádkám. Jistě, mohla bys požádat tatínka, aby na Štědrý večer vyslal lidi, kteří by Santu Clause chytili. Ale žádný z nich by ho nespatřil. Co by to dokázalo? Žádný člověk ho nevidí jen tak. To nedokazuje vůbec nic.

Nejdůležitější věci zůstávají mnohdy skryty našim zrakům. Například víly, které tančí v měsíčním svitu na paloučku. A přesto existují. Cokoliv vidíš, nikdy nespatříš všechno. Můžeš rozlomit kaleidoskop a hledat nejkrásnější barevné útvary. Najdeš pár pestrých střepin, nic víc. Proč? Protože skutečný svět je zahalen závojem, který ani žádné násilí nedokáže protrhnout. Poodhrnout ten závoj může pouze víra a poezie a láska. Potom najednou spatříme všechnu krásu a nádheru za ním. Je to také pravda?, zeptáš se asi. Ano, Virginie, je, a nic na tomto světě není pravdivější a trvalejší. Santa Claus žije, a bude žít věčně. Ještě tu bude za desetkrát deset tisíc let, aby potěšil děti, jako jsi Ty a naplnil radostí každé otevřené srdce.

Veselé Vánoce, Virginie, Ti přeje

Tvůj Francis Church

Ano, Francis Church samozřejmě měl naprostou pravdu. Ať již Santa Claus, nebo kulturně nám vlastní Ježíšek existují. Platilo to v roce 1897 v Novém Yorku a platí to nadále i v našem čase kdekoliv na světe, kde žijí dobří lidé s otevřeným srdcem.

Ať proto z Vašich srdcí nikdy nevymizí dar vidět neviditelné a vnímat a prožívat nehmatatelné, ať již jste malí, nebo velcí!

To Vám všem upřímně přeje

Obec Vlkov