Vlkov - Úvodní strana

Pruské války (1740-1778) a povstání poddaných (1775)

17.01.2006 | TISK


Severovýchodní Čechy, Náchodsko, Jaroměřsko a Hradecko mají zřejmý vojenskostrategický význam. Byly vystaveny expanzivní militaristické politice sousedního výbojného Pruska. Rakušané nechali zde zbudovat dvě významné pevnosti: Hradec Králové (1766-1787) a Ples-Josefov (1780-1787).

K sociálnímu a duchovnímu útisku se v polovině 18. století přidružily válečné útrapy. Přes Jaroměřsko se v listopadu 1741 a v červenci 1745 za první (1740-1742) a za druhé slezské války (1744-1745) převalila pruská i rakouská vojska, stejně jako za sedmileté (1756-1763) a tzv. bramborové války (1778).

Příčinou největšího povstání poddanského lidu v severovýchodních Čechách byly příčiny především sociální, odpor proti neúměrnému utužování nevolnictví a roboty a bezprostřední příčinou v důsledku špatného počasí neúrody, hladu, vysokých cen obilí v 70. letech pak v měsíci březnu 1775 odmítali robotovat poddaní na Teplicku, Opočensku, Novoměstsku a Smiřicku. Už po 6. březnu 1775 na Smiřicku se vzbouřili vesničané ze severního cípu smiřického panství - Jasenné a Plesu. Podle svědectví současníka, holohlavského děkana Fr. M. Uhlíře ( Z pamětí Frant. Mart. Uhlíře, děkana holohlavského. Hradec Králové 1902, s.31-35), se do povstání zapojili i poddaní z Jasenné, Plesu i Vlkova.

Selské vzbouření na Hradecku, Smiřicku, v Plese, Jasenné i ve Vlkově v březnu 1775 vylíčil přímý účastník , a to holohlavský děkan P. František Martin Uhlíř (Z pamětí Frant. Mart. Uhlíře, děkana holohlavského. Hradec Králové, muzeum 1902, s.30 - 41).
 V měsíci březnu 1775 i na Smiřicku odmítali poddaní sedláci ze vsi Plesu, Jasenné a okolních vesnic robotovat. Oznámili to osobně direktoru smiřickému Rozšlapilovi. A tak se stalo, že na panském dvoře na Plese neměl kdo píci pro hovězí dobytek nařezat. Proto vrchnost tajně najala některé osadníky, aby dobytek netrpěl hladem.

„O tom dověděla se sousední osada Vlkov, i zvedlo se tam 10 občanů a ozbrojení silnými klacky na Ples přiběhli a jim tolik nabili, že tři z nich ještě toho dne svátosmi umírajících od faráře z Jasenné zaopatřiti se dáti museli.” (Tamtéž s. 32.)

Direktor Rozšlapil požádal o pomoc cisařské vojsko z Hradce Králové a Jaroměře, aby ztrestal Vlkovské, jakéhosi domkáře Matěje Viznara a sedláka Františka Springara, kteří posléze byli odvezení do Prahy a tam „veřejně metlami od biřice potrestáni.” (Tamtéž s. 33.)

Jakýsi důstojník, nadporučík Freytak s 20 jaroměřskými vojáky se „ o půl noci na 19. března 1775 se vším tím vojskem do Vlkova se třemi vyzvědači vrchnosti oddanými odebral a šťastně se již tří z nich zmocnil, avšak když se bral hlouběji do vesnice a až doprostřed přišel, ejhle; stála tu zvonice, s níž dávalo se ráno, v po-ledne a večer znamení k pozdravení andělskému, a u této stáli na stráži mladíci,... kteří, spatřivše vojíny, jali se zvoniti a pobouřili tak celou ves (Vlkov), takže všichni do jednoho okamžitě opuštěli své příbytky a hleděli se shromážditi, jiní vsednuvše na koně hnali se do sousedních vesnic pro pomoc proti zástupcům vojenským. (Tamtéž s. 32-33.)
 Po půlnoci na svátek sv. Josefa se shlukli sedláci k osvobození svých. Tehdy vojenský důstojník se třemi zajatými táhl zpět k Smiřicům. Avšak v polovici narazil na odpor asi 700 sedláků, kterým musel nakonec zajatce vydat. Ráno (20. března 1775) po mši se na nádvoří zámku ve Smiřicích se 2000 vzbouřených poddaných přes odpor vojska shromáždilo. Zástup sedláků, domnívaje se, že direktor je příčinou, že „viníci vlkovští byli zajati, na něm se zamýšlel se pomstíti a zároveň ho odvésti do své kanceláře, kterou že mají v Jasenné, sedláci se chlubili.” (Tamtéž s. 34.) Došlo k incidentu, kdy jeden z vojáků bodákem a další výstřelem zranili za uchem sedláky, kteří posléze ustoupili a naložili své raněné na vůz a do města Hradce Králové je k hejtmanovi vezli. Tolik o epizodě z Vlkova z 19. a 20. března 1775.

Důsledkem poddanských a nevolnických povstání a nedostatku volných pracovních sil v manufakturách bylo zrušení nevolnictví v Českých zemích dne 1. listopadu 1781. Nevolníci, dosud připoutáni k půdě, osobně omezováni, získali volnost při vstupu do manželství, právo odstěhovat se z panství a usadit se jinde, učit se řemeslům a umění a hledat si výdělek kdekoliv. Toto uvolnění pracovní síly významně přispělo k rozvoji kapitalismu. Dne 13. října 1781 byl vydán toleranční patent o náboženské snášenlivosti. Legalizoval angšpurské, helvetské a pravoslavné vyznání. Evangelíci byli občansky zrovnoprávněni s katolíky.