Vlkov - Úvodní strana

Urbáře z roku 1588, 1619 a 1655

17.01.2006 | TISK


O hospodaření na smiřickém panství podávají určitý přehled tři urbáře z r. 1588, 1619 a 1655 ve Státním oblastním archivu v Zámrsku (fond Velkostatek Smiřice, kniha č. 3218, 3219, 2). Urbář je kniha podávající soupis poddanského (rustikálního) pozemkového a vůbec nemovitého majetku s vyměřením peněžních platů, naturálních dávek a robot, které měly z panství, rychet, vesnic a usedlostí plynout příslušné vrchnosti.

V roce 1588 mělo smiřické panství celkem 42 vsí. „Wlkow wes” (fol. 132a - 136a) měla celkem 26 osedlých (hospodářů), 15 lánů 2 pruty rolí (1 lán selský = 410 záhonů = 60 jiter = 18,624 ha; 1 lán královský = 720 záhonů = 90 jiter = 27,945 ha; 1 prut český = 5 jiter = 25 provazců čtv. = 1,542 ha), takže výměra poddanských usedlostí Vlkova byla cca 422,214 ha, počítáme-li královské lány. Vedle toho ve Vlkově byl „vlkovský dvůr” o rozloze 1,5 lánu, tj. 42 hektarů. Dostáváme se tak k rozloze cca 462,214 ha rolí ve Vlkově. Vlkovští odváděli smiřické vrchnosti celkem 8 kop 20 grošů a 2 1/2 denáru úroku svatojiřského a stejně tolik úroku svatohavelského a dále 7,5 korce ovsa při svatém Havlu. Současně byli zatíženi platem za 2,5 slepice po 1 groši při svatém Havlu. Většina poplatků za roboty byla už výhodně pro vrchnost reluována (převedena na peníze). Suma za roboty bartolomějské (svátek sv. Bartoloměje byl 24. srpna, tedy asi sečení obilí a otav, sušení, hrabání otav) činila 3 kopy 3 1/2 groše a 1 denár (1 kopa = 60 grošů českých), suma za roboty vánoční činila stejnou sumu, asi šlo o rubání a vození dřeva, tedy robota dřevní (fol. 135a). V též vsi „jsou povinni seno a votavu hrabati, na lovy, když se jim poručí, choditi mají” (fol. 135b). Ve Vlkové byl i panský dvůr („Dvůr wlkowský”), z něhož vrchnosti vycházely příjmy renty po 1 kopě gr. „ouroka svatojiřského” a stejně tolik úroku svatohavelského. Dále platili roboty bartolomějské a zvlášť roboty vánoční po 23 1/2 gr. Vedle dvora ve Vlkově byla i „krčma od starodávna vejsadní, v kteréž se pivo smiřické šenkuje”. Zároveň někteří poddaní i obec měli k svobodnému užívání okraje lesů při lese Rasošky i jinde a v též vsi byli povinni z prodejů koňského, hovězího dobytka i všelikého skotu drobného při každém sv. Jiří a Havle „mejtný” dávat a odevzdávat do roka přinejmenším 15 grošů.

Další užitky Vlkovským plynuly nejen z lesů, ale i řek. „V též vsi mají svobodu počna od gruntův Pleských až k Voboře v struhách proti svému kapry, ryby lapati (tj. chytat ryby, svobodně rybařit - J.U.), proutí stoje na břehu jednou nohou a druhou na loďce k svému užitku obrátit ležaté pruty a okolo luk, kudy se voda bere (teče), cedit ji, čistit (fol. 136 a).” Rozuměj, Vlkovští mohli sekat asi vrbové proutí na pletení košíků, měli tedy užitek i z proutí vrb, mohli proti svému stavení ve strouhách rybařit, chytat ryby a kapry a za to museli struhy a řeky čistit, „cedit”.

Z tohoto urbáře 1588 lze vyčíst i jména rybníků, blíže nelokalizovaných v lese Rasošky, do nichž plodem dvouletým na jedno teplo vysazovati plůdek kaprů, počítaných na kopy. Do rybníka Starého v Rasoškách sadí 15 kop plodu kaprů, do Nového v Rasoškách 15 kop, do rybníka v Rechízku 10 kop, Silnického 65 kop a rybníka Vlkovského 10 kop, celkem 115 kop plodu kaprů (ryb). Do rybníka Hlubokého 1 kopa kaprů a do rybníka Zezhule 30 kaprů na dvě tepla, celkem 1 a půl kopy. V těchto rybnících plod dobře ožívá a vylovuje se z obou rybníků nejméně 500 kaprů. Za drůbež a další trdelní (trdlo je místo, kde se ryby třou) kromě darování lovcům - rybářům se utržuje nejméně 1 a půl kopy (fol. 136 b).

Na folii 141 urbáře z r. 1588 se u vsi Lejšovka vysloveně píše: „K týmž vesnicím Vlkovu, Smržovu a Lejšovce jest les veliký, slove Rasošky” a je v něm schováno „rozličného dříví všelikého.”

Výměra lesa Rasošky se odhadovala na 55 lánů, 32 zaječích tenat, celkem 120 lečí, tj. cca 2 160 ha (fol. 306 a, ves Leyšovka).

V urbáři z r. 1588 (fol. 141 b u vsi Lejšovka) se uvádí že, ve velikém lese Rasošky je rozličného dříví a „dostatek zajícův, srn, jelen i svině začasté bejvají a ptactva pernatého” a že na témže panství (fol. 142 a) „při rybnících všech jest dostatek husí, kachňat, lýsek a jiného ptactva pernatého i tolikéž koroptví bez všeho nedostatku jest.”

V roce 1588 se ve Vlkově uvádějí tito 24 usedlí hospodáři (psáno novočeským pravopisem a v pořadí jako v urbáři): Jan Zdenkův, Mikuláš Bartošek, Jiřík Rezek, Adam Bartošek, Jiřík Kubina, Václav Zolman, Pavel Rezek, Jiřík Hošek, Václav Lopatka, Vávra Král, Marta Mrkoska, Václav Krejcar, Jakub Barták, Václav Jošt, Jan Kutichl, Rezek Nováček, Jakub Bárta, Martin Vondrů, Jan z Rychty (má 2 1/2 prutu, platí úroku svatojiřského a rovněž tolik svatohavelského úroku 10 1/2 gr., za robotu bartolomějskou a za robotu vánoční 2 1/2 gr., za oves 7 1/2 gr., tolik platil pravděpodobně rychtář z Vlkova), Martin Jírův, Martin Jakoubka, Matouš Smotlaka a Mikuláš Malyš. U vlkovského dvora se k r. 1588 ještě uvádí poddaný Vaněk Zahradník (fol. 135 a). Z přehledu rodných jmen a příjmení je patrné, že všech 24 hospodářů byli Češi, takže ves Vlkov v 16. století byla vesměs česká co se týče národnosti obyvatel. 

Druhý urbář (Registra urburná panství smiřického 1619) z roku 1619 zachycuje stav vsi „Wlkow” (fol 287 a - 295 a) na počátku 30leté války před bitvou na Bílé Hoře.

V obci Vlkov hospodařilo 26 lidí usedlých (hospodářů) na 7 1/2 lánech a 15 prutech rolí (tj. 232,72 ha), tedy o hodně méně. V obci byla rychta, panský dvůr, „volejna”, starodávná výsadní krčma. Chyběl kostel (nejbližší v Čibuzi a Holohlavech), i škola (nejbližší v Čibuzi z r. 1558 a Holohlavech z r. 1550). Zajímavé je, že tento urbář uvádí méně půdy, počet hospodářů je nezměněn, ale přibyly dávky, zmnožila se feudální renta za vlády Trčků. Vlkovští jsou povinni platit úroku svatojiřského 7 1/2 kop 16 gr. 2 1/2 den. (z „volejny” 5 kop), úroku svatohavelského 7 1/2 kopy 32 1/2 gr. 6 den. Za robotu bartolomějskou 2 1/2 kopy 3 1/2 gr. 1/2 den. a stejně tolik za robotu vánoční. Za 2 1/2 slepice úročních při svatém Havlu po 2 1/2 gr. 8 1/2 den. a za 7 1/2 kopy ovsa úročního při sv. Havlu. Dále museli podle trčkovského majestátu při svatém Martinu odvádět 25 hus a 24 1/2 slepic. Také povinnost sena a otavu hrabat a na hon, když se jim poručí, chodit, zůstávala. Stejně jako užitky z obecních okrajů lesa Rasošky, který prakticky sahal ke katastru vsi, a ze struh i rybníků (kapři a vrbové proutí). Ve Vlkově byly „rybníky plodové, do kterýchž plodem dvouletým na jedno teplo sadí na výtah”, a to do rybníka Starého i Nového v lese Rasošky po 15 kopách rybího plůdku (asi kapříci). Velmi ceněn byl rybník Žiežhule (Zezhule), do kteréhož se na trdla, na dvě tepla sadí půl kopy kaprů a v tomto rybníku kapří plůdek dobře ožívá a vyrosta slouží domácím k užitku, k lovení ryb.

Pokud jde o příjmení hospodářů, zůstávají v roce 1619 v podstatě táž (Ves Wlkov, fol. 287a až 292a): Pavel Zdeněk, Mikuláš Bartoška, Jiřík Rezek, Jan Horák, Jiřík Brzický (Paleček), Šimon Jakoubik, Pavel Rezek (Rezkové se objevují už v r. 1588, zřejmě nejstarší příjmení v současném Vlkově), Václav Zolman, Vondra Smotlaka, Václav Vávrů, Matěj Staněk, Jakub Aular, Vaněk Hluška, Jiřík Nováček, Jakub Bárta, Martin Vondra, Jan Rychtář (rolí 3 pruty, úroku svatojiřského a svatohavelského po 6 groších, roboty bartolomějské a vánoční po 3 gr., ovsa 8 korců, podle majestátu 2 husy a 2 slepice), Adam Plhal, Jan Fanda, Jan Dostál, Adam Matyš, Jan Krátkej, Vaněk Tomášů. Na obci ještě vystavěná chalupa Jana Voláka.

Vlkovský dvůr v roce 1619 je nejpodrobněji popsán ve druhém, zachovalém urbáři z r. 1619 (fol. 294b - 295a). Dvůr je ve vsi Vlkov „dobře vystavěný se 3 stodolami z hlíny, maštalemi, obilnicemi, ratejnou opatřený (staročesky rataj = sedlák, rolník, oráč, čeledín), ke kterémuž dvoru jsou 2 lány vorných rolí” a na nich se osívá na ozim žita a pšenice přes 45 kop (asi korců), a na jaře o něco méně a třetí zbúr (obúr) zůstává „ouhorem” k setí ozimů a k pasení všelikých dobytků. K témuž dvoru patří nemálo luk a pastvišť na dobrém drnu, na kterých se sena mimo všechny pastvy sklízí přes 20 vozů a otavy přes 12 vozů. Při témže dvoře se chovají klisny, hříbata, krávy, jalovice a svině. K témuž dvoru patřily i sítiny, proutí a mýtiny k pěstování zeleniny k vaření, jakož i konopí (na provazy). 

Ve Vlkově v r. 1619 se připomíná i olejna („volejna”, fol. 292b a 288b), z níž Václav Vávrů platil 30 grošů úroku svatojiřského. Olejny byly, stejně jako i mlýny, v Če-chách velmi rozšířeny, protože olej měl všestranné užití - svítilo se jím, mazalo i léčilo. Olejny svědčí o tom, že se i ve Vlkově pěstoval len. Lněné semeno se zpravidla lisovalo horké.

Za třicetileté války (1618 - 1648) také Vlkovští trpěli loupežemi, pleněním, požáry, rekvizicemi od císařských i švédských (r. 1639, 1645) vojsk. Po třicetileté válce se upevnilo poddanství a nevolnictví. Protože válkami a morem ubylo pracovních sil, přeměňovala šlechta méně úrodnou , mokřinatou půda na rybníky, jinou na pastviny a ovčíny.

Krátce po skončení 30leté války byly pořízeny důležité soupisy obyvatelstva, půdy i dávek. V této době se vlastně uskutečnila vůbec první podrobnější evidence, a proto jde o prameny prvořadé důležitosti. V březnu až dubnu 1651 byl uskutečněn soupis poddaných podle víry, v letech 1653 - 1655 první systematický katastr v Čechách, tzv. berní rula. Katastr je úřední soupis pozemků, nemovitostí i výtěžku z obchodu a živnosti pořízený k účelům daňovým. Berní rula obsahuje soupis všeho usedlého obyvatelstva, výměry osevu, počtu dobytka i potahů u jednotlivých usedlostí. Současně byly založeny při katolických kostelích a farách matriky narozených, oddaných i zemřelých při faře v Ho-lohlavech a posléze v Čibuzi (uloženy jsou ve SObA v Zámrsku).

Soupis poddaných podle víry z roku 1651 (SÚA Praha 6, tř. Dr. M. Horákové 133/5, fond SM - sign. R-109-45 Hradecko, Bydžovsko, Smiřice panství a Hořiněves, ves Wlkov fol. 48a - 51b), odevzdaný na smiřický zámek 11. dubna 1651, obsahuje vůbec první jmenovitý soupis všech obyvatel panství, nejen poddaných, uvádí jméno osoby, rodinný stav a povolání, věk, údaje o náboženské příslušnosti.
 V dubnu 1651 měla ves Vlkov celkem 157 obyvatel, z toho 80 pohlaví mužského a 77 ženského, celkem 40 rodin, rychtáře Mikuláše Skrovného, 5 konšelů (sedláci Václav Rezek, Tobiáš Sychrovský, Václav Skala, Matouš Beran a Karel Pokorný), 15 sedláků, 7 zahradníků, 4 chalupníky, 1 kováře, 1 pohůnka, 2 služky, 2 hříbky (tj. 10 a 12letí pasáčci hříbat), 11 vdov. Překvapující je celkový nízký věkový průměr 157 obyvatel Vlkova, který tehdy činil cca necelých 22 let (Ć 21,88), což svědčí o zdecimovanosti obyvatel za období dlouholetých válek, útrap, hladu, moru i požárů. Nejmladším čtyřem dětem bylo 3/4 roku a nejstaršímu bylo podle odhadu 70 let a dalším dvěma 65 a 66 let. Nejvíce bylo dětí ve věku od 1 roku do 10 let, celkem 47, tj. cca 30 %, a dále 21 osob bylo mezi 31 - 40 lety (celkem 13,38 %) a mezi 26 - 30 lety bylo 19 obyvatel, tj. 12,10 %, a stejně tolik dětí (19, tj. 12,10 %) ve věku 11 až 15 let.

Uvádíme příklad rodiny rychtáře Mikuláše Skrovného, který měl 60 let a hlásil se ke katolictví, manželka Barbora, 39 let, dcery Dorota (22 let), Anna (18), Kateřina (8), Mandalena (4), synové Jiřík (10 let) a Matěj (6) a Jan čeledín, pohůnek (18 let). Ve Vlkově žila i nejpočetnější devítičlenná rodina sedláka Tomaše Jušta, která byla nejpočetnější na celém panství Smiřice (celkem 7 dětí).

Soupis je vítaným pramenem též pro poznání rodných jmen a příjmení: Mikuláš Skrovný, Václav Rezek, Tomáš Sychrovský, Václav Skala, Jan sirotek panský, Matouš Beran, Karel Pokorný, Václav Eliáš, Dorota Vachova, Jan Řezník, Michal Brožek, Pavel Bartoška, Adam Zolman, Matouš Smotlaka, Tomáš Jušta (7 dětí), Adam Pátek, Dorota Řeháčková, Jan Říha, Adam Suhánek, Václav Hušák, Tomáš Vachek, Jiřík Ředický, Václav Kovář, Lukáš Sameček, Mikoláš Nap, Václav Smotlaka, Jan Modrý, Jan Machač, Jan Janda, Dorota Říhová, Alžběta Skrovná, Kateřina Paloučková, Dorota Melicharka, Kateřina Hlavsovka, Dorota Smotlačka, Kateřina Zmrhalka, Mandalena Matyška, Kateřina Bižová, Alžběta Řeznice, Mandalena Úterková. V obci asi byl kovář a řezník. Většina jmen potvrzuje národnost českou.

Z hlediska onomastického z 12 křestních (rodných) jmen ženských bylo módním, nejrozšířenějším rodným jménem Dorota - celkem 23krát a Kateřina 20krát, pak Alžběta (9krát), po sedmkrát Anna a Mandalena, 3krát forma Maryana, dvakrát Barbora a Marta, jedenkrát Ludmila, Mařena a poněkud exotická jména Salomena a Zita. -- Z 18 mužských křestních (rodných) jmen je nejrozšířenějším jménem Jan (18 krát), pak 10krát starobylé české jméno Václav a Mikoláš (z toho 4krát Mikuláš), pak Matěj 7krát, Jiřík a Mikoláš po 6krát, Adam 5krát, Mikuláš 4krát, po 3krát Lukáš, Petr, Tobiáš a Tomáš, dvakrát Karel, Martin, Matouš, Váňa, 1krát Josef, Michal a Pavel. Nejrozšířenějším příjmením tehdy ve Vlkově bylo příjmení Smotlaka (3krát).

Soupis poddaných podle víry z r. 1651 registruje všechny obyvatele 38 vsí včetně Smiřic. Na smiřickém panství bylo celkem 4 642 obyvatel, z nichž 394 katolíků, 2 791 nekatolíků a 1 457 dětí bez udání náboženství, u nichž většinou naděje na přestoupení na katolickou víru byla. V samotném Vlkově se ke katolictví hlásilo 6 obyvatel, mezi nimi též rychtář Mikuláš Skrovný, nekatolíků 81, dětí 70, úhrnem 157 osob. (Viz J. Zeman, Náboženské poměry na Smiřicku r. 1651. = Pokrok (Jaroměř), ročník V.-XIII., 1922, 8.6. 1922, č. 24, s.1-2; 16.6.1922, č. 25, s.1-2; 22.6.1922, č. 26, s.1-3.) Jestliže prakticky sousední město Jaroměř, kde bylo v r. 1651 769 obyvatel, z nichž se ke katolické víře hlásila už většína - 704 (91,54%), bylo katolické, pak situace na vsích byla v tomto směru jiná, konzervovala stav reformační církve.

Na smiřickém panství byly v r. 1651 čtyři farní kostely (v Holohlavech, Čibuzi, Černilově a v Jasenné) a 7 filiálních (v Libřicích, na Plese, v Semonicích, Habřině a Chloumku, Želevsi, Hořeněvsi a Sendražicích). Na celém panství působili jen dva katoličtí kněží, v Holohlavech a Černilově. Titulární holohlavský děkan dr. Visinteziner Wisyntainer - se však dával zastupovat Polákem Abrahamem Kazimírem, jehož řeči lid obvykle téměř nerozuměl. Ves Vlkov byla přifařena k Holohlavům a od r. 1784 k Čibuzi, kam Vlkovští chodili do kostela.

Jak již bylo řečeno, k 26. srpnu 1653 byla na smiřickém panství zpracována berní rula. Smiřické panství nebylo dosud vydáno tiskem (SÚA Praha, berní rula 12, BR - Hradecko, stav panský, inv. č. 11, „Wlkow wes”, fol. 960a - 961). Pole naší vsi Vlkov byla oceněna jako „roli ourodny”, tj. nejlepší, v I. bonitní třídě. Přiznáno bylo méně skutečné výměry (tj. cca 423 ha) orné půdy, tj. 184 strychů (korců, 1 strych a korec = 0,285 ha) a 80 záhonů (1 sedmibrázdní záhon s rozhorem=242,8 m2). Ve Vlkově bylo 15 sedláků (+ 1 stavení rozbořené a pusté), 9 chalupníků (+ 1 stavení rozbořené a pusté) a 6 zahradníků, celkem 30 hospodářů. Nejbohatším sedlákem byl Adam Suchánek, který měl 24 korců (strychů) polí. Podle jistě nepřesného a záměrně vrchností zfalšovaného přiznání se na zimu osívalo 113 strychů (korců) a 10 věrtelů a na jaře pak 99 strychů (korců) a 12 věrtelů. Berní rula z r. 1653 uvádí ve Vlkově, že se nyní chová 66 potahů (asi koní), 84 krav, 116 jalovic, 146 ovcí a 35 sviní (prasat). Dvě stavení, Novotnovský a Jauškovský grunt, byla pustá, rozbořená, vyhořelá.

Pokud jde o jména hospodářů, bylo 15 sedláků, a to: Václav Eliáš, Dorota Machová, Adam Suchánek, Jan Říha, Anna Řehačka, Michal Nosek, Mikuláš S(k)rovný, Pavel Bartoška, Václav Rezek, Adam Zolman, Adam Pátek, Matouš Smotlaka, Tomáš Jušta, Matěj Beran, Tobiáš Sychrovský; dále 9 chalupníků: Václav Hušák, Jan Markút, Josef Martinů, Vavřinec Skala, Tomáš Staněk, Jakub Hodina, Tobiáš Rezek, Samuel Ducháč, (zahradník) Lukáš Kolář a 6 zahradníků Jan Fanda, Jan Machač, Jan Modrý, Mikuláš Šnap (?), Václav Smotlaka a Jiřík Skala.

A konečně se uvádějí 2 stavení rozbořená, pustá a vyhořelá: Novotnovský a Zruškovský (?). „Zhruba v celé zemi jsou sedláci od 15 do 150 korců, chalupníci od 7 do 30, zahradníci od 0 do 8 korců, takže se překrývají.” (Viz Karel Doskočil, Berní rula 2. Popis Čech r. 1654. Souhrnný index obcí, osad a samot k berní rule. Praha, SPN a MV 1953, s.6, 238-240). Sedlák je tedy láník, zahradník je malý rolník a chalupník je domkář, zpravidla bez polí. V obci byl kovář Jiřík Skala.

Podle sumáře z berní ruly, panství Smiřice, (SÚA Praha, Berní rula 12, BR - Hradecko, stav panský, inv. č. 11, fol. 980) mělo celkem 1 městečko a 47 vesnic, celkem 907 hospodářů, 24 011 + 2 304 strychů polí, 69 stavení rozbořených, 9 stavení pustých, 2 hamfeštní dvory (výsadní, panské) 480 str., 4 farní kostely a 8 filiálních, 8 mlýnů s 24 moučnými koly, 1 mistr ovčácký a 1 ovčácký pacholek.

Drobení gruntů a změny pozemkové držby podrobně zrcadlí urbář smiřického panství z r. 1655 (SObA Zámrsk, Vs Smiřice, kniha č. 2, ves Vlkov, fol. 230 a-240 a, staré číslování 225 a-235 a), který tak doplňuje obraz vsi Vlkov krátce po třicetileté válce v období pozdního feudalismu. Dokumentuje stupňující se sociální útlak a utužení poddanství. V té době mělo smiřické panství celkem 1 městečko a 54 vsí s 924 poddanskými usedlostmi, 14 dvorů, 8 mlýnů, mnoho rybníků, cihelen, kamenolomů, štěpnic, 5 revírů atd.

Urbář z r. 1655 (fol. 239 a-240 a) uvádí, že ve vsi Vlkov bylo celkem 26 lidí osedlých, tedy hospodářství, 13 lánů a 11 prutů (tj. cca o 2 lány méně než v r. 1619, celkem 380,247 ha orné půdy). Vlkovští odváděli smiřické vrchnosti renty, dávky při sv. Jiří 15 kop 31 gr. a při sv. Havlu stejně tolik. Za roboty bartolomějské a roboty vánoční platili 5 kop 57 gr. 1 den. a povinni byli odvádět 3 „auroční slepice” a z „volejny” platili ročně 1 kopu grošů. Dále za úroční oves 7 kop 2 gr. Na smiřický zámek odváděli 23 kapounů (kohoutů), 20 1/2 odúmrtních hus a 24 odúmrtních slepic. Za pronajatá panská luka a porostliny platili roční nájem při sv. Havlu poddaní Tobiáš Sychrovský, Tobiáš Řehák, Duchoslav Samček a Martin Josef, každý po 1 kopě grošů.

V obci Vlkov byla nadále krčma výsadní a ročně se za šenkování platila 1 kopa. Nadále vlkovští poddaní „jsou povinni seno a votavu hrabati a na hon, když se jim poručí, choditi ”(fol. 240 a). Na katastru Vlkova poblíž lesa Rasošky byly dva plodové rybníky, a to Zezule, do něhož se dříve i nyní nasazuje 40 kop kapřího plůdku a do rybníka Hlubokého dříve i nyní po 1 kopě rybího plůdku.
 Pokud jde o myslivost, bylo asi 6 revírů. „Pátý revír v Oboře u Smiřic a rybníka Čibuzského ležící, má nyní 6 bažantů a 14 slepic” (fol. 487 b-488 a).

Jména 26 vlkovských hospodářů uvedených v urbáři z r. 1655 (fol. 230 a-238 b) jsou poněkud jiná: Václav Eliáš, Dorota Machova, Václav Hušák, Michal Zroška (asi z růžku), Jan Novotný, Pavel Bartoška, Václav Rezek, Adam Zallman [? Zolman], Matouš Smotlaka, Matěj Beran, Tomáš Staněk, Jakub Hodina, Tobiáš Řehák, Duchoslav Sameček, Tobiáš Sychrovský, Dorota Juštka, Adam Pátek, Vavřinec Skala, Martin Jozef, Mikoláš Skrovný, Jan Marek, Jan Modrý, Dorota Řeháčková, Jan Užiha [? Říha], Lukáš Kolář, Adam Suchánek.

Na smiřickém panství se užívalo k chovu ryb asi 59 rybníků, velký užitek poskytovalo i 19 lesů. Jako „nejznamenitější” se cení „les Rasošek”, mající rozlohu 62 lečí (cca 1 116 ha). Dříví je v něm ”ke všem potřebám hodny k stavení i k palivu”. Jmenují se též jeho hajní.

V této době už probíhají změny pozemkové držby, drobení selských gruntů.
Např. grunt Michala Zroška [z růžku, z rohu] je rozdělen a část odprodána Mikuláši Černému (fol. 231 b) a Lukaši Řehákovi, grunt Jana Novotného rovněž rozprodán Jakubovi Černohorskému a dále Janu Šiffovi do městyse Černožic; Václav Rezek odprodal část rolí z tohoto gruntu živnosti Janovi Šiffovi (fol. 233 b); Adam Zallman [? Zollmann] odprodal Tobiáši Přerovskému do Černožic (fol. 233 b); Dorota Řeháčková prodala půl prutu role Lukáši Kolářovi (fol. 237 a); Adam Suchánek odprodal kus louky Václavovi Potůčkovi do vsi Čáslavky u Černožic (fol. 238 b) atd. Toto drobení gruntů bylo důsledkem válek, zvýšených feudálních dávek i nedostatku pracovních sil a úbytku poddaných. Ves Vlkov se řadila k menším vsím. Největší vsi panství byly Černilov, Ples a Jasenná.

Dějiny obce Vlkova jsou i po dobu pozdního feudalismu neoddělitelně spjaty s his-torií celého regionu. Kolem r. 1700 smiřičtí Sternberkové nechali zbudovat novou cestu, vroubenou alejí lip a jeřábů, přímo od své zámecké rezidence ve Smiřicích ke kapli na Ples. Je také vyobrazena na první podrobné mapě Čech (list IX) od Jana Kryštofa Müllera (1673 - 1721) z r. 1720. Na mapě je vyznačena cesta z Hradce Králové přes Vlkov na Ples a do Jaroměře, dále i celý znamenitý komplex lesa Rasošky, jímž procházela zmíněná alej a který byl vykácen z po-loviny směrem k Plesu při stavbě josefovské pevnosti (1780-1787). Podle Jana Nepomuka Lhoty (Josefov, in Památky. Listy pro archaeologii a historii, Nové řady rok 1871, 1872, 1873, Praha 1874, s.765:) „Les Rasoška mezi Vlkovem a Plesem sahal od Jáseného až k Labi. Na místě, kde je nyní v Rasoškách hospoda u silnice, byla myslivna, u ní pak vozní cesta z Vlkova k Plesu; od myslivny dole k Labi uprostřed nížiny byl příbytek bažantníkův. Odtud k Smiřicům na levém břehu Labe byla obora vysokým pracným plotem ohražená, v níž se chovala vysoká zvěř. Obora ta sahala od příbytku bažantníkova pod Vlkovem podél levého břehu Labe dolů za Smiřice až po Zderaz a Velikou Skalici, odtud pak podél nynější silnice k Vlkovu. Poloha ta se posud jmenuje „Obora”. Na místě, kde se nyní silnice z Čibuze spojuje s okresní silnicí a obcí Hubilesím, byly dva rybníky. R. 1780 byla obora zrušena a oba rybníky vypuštěny.

R. 1783 byl druhý dílec lesa Rasošky vykácen. Dle odhadu nacházelo se v něm 1 100 trámů, 9 400 stěn, 10 100 podlažin a 12 900 sáhů dříví. Z toho požadovalo fortifikační ředitelství dne 3. října 1783 k topení na příští zimu 7 a 8 000 sáhů.” Při stavbě pevnosti a pak za pruských válek z něho armáda rakouská i pruská braly po 8 měsíců dříví pro pekárny postavené poblíže města Jaroměře a pro opevnění a palisády a pro polní kuchyně (TKČ sv. 3, dominikál, 1970, s.184).