Vlkov - Úvodní strana

Majitelé vsi Vlková - Vlkov v 15. a 16. století

17.01.2006 | TISK


Začátkem 13. století naše Vlkovyje byly tedy majetkem zaniklého benediktinského opatství (kláštera) sv. Vavřince v Opatovicích nad Labem na Pardubicku. Už v le-tech 1086 - 87 vznikl v Opatovicích konvent, který se stal jednou z nej-významnějších církevních institucí předhusitských Čech, s níž jsou spjaty významné literární památky, jako je kronika zdejšího opata z doby Karla IV. Neplacha nebo Hradišťsko - opatovické anály. V dubnu 1421 husité klášter zničili. Prvním známým majitelem Vlkova byl tedy kuchař Matouš ve službách českého krále Přemysla Otakara I. a druhým známým majitelem Vlkovyje výše vzpomenutý benediktinský klášter v Opatovicích, tedy majitel církevní.

Za husitství naším krajem prošly i Žižkovy voje, které v květnu 1421 dobývaly katolické město Jaroměř s proslulým klášterem augustiánů kanovníků (1349 - 1421). A když husité vstoupili do města, „všechny měšťany i jejich ženy svlékli do košile, a vyvedše je z města, velmi mnohé utopili a jiné v polích lotrovský lid upálil. Následujícího dne upálili jednadvacet kněží, kteří nechtěli souhlasiti se čtyřmi artikuly, nechavše naživu tři, kteří s řečenými artikuly vyslovili souhlas.” (Viz Husitská kronika Vavřince z Březové, Praha 1979, s.223). Někteří katoličtí augustiniánští kanovníci museli pro víru emigrovat do Slezska, Zahaně, viz Augustin Neumann, Katoličtí mučedníci doby husitské. Hradec Králové 1927, s.47-51; Jaroslav Kadlec, Katoličtí exulanti čeští doby husitské, Praha, Zvon 1990, s.46-47). V roce 1425 husité - táborité dobývali Hořiněves, Holohlavy, kde „kněze Sovu vrhli z praku” (viz Ze starých letopisů českých, Praha, Svoboda 1980, s.99).

Pravděpodobně i náš Vlkov byl v polipanském období vystaven plenění loupeživého rytíře Jana Koldy ze Žampachu, jak vysloveně k 5. červnu 1450 uvádějí Staré letopisy české (viz Ze starých letopisů českých, 1980, s.172, č.481), že pobral mnoho kořisti ve vesnicích kolem Jaroměře, Smiřic a Holohlav.

Jméno obce Vlkové poblíž Skalice, Čibuze, Smiřic se objevuje v kšaftu šlechtice Haška z Lužan a ve Smiřicích, kde k 7. září 1495 jako dosavadní majitel tvrze ve Smiřících s dvorem, s poplužím, platem a dalších statků a majetku na Smiřicku odkazuje i ves Vlkovou své manželce Lidmimoře z Valečova, a proto učinil vklad do desek zemských při soudu zemském na Pražském hradě. (Viz Pozůstatky desk zemských království českého. R. 1541 pohořelých. II. díl, Praha 1872, s.472, DZV H 9), dále jen RT nebo Rel. tab.)

Už 22. října 1496 dosavadní majitelka Kateřina z Valečova prodala svůj dosavadní majetek, mj. i ve Vlkové kmetcí dvůr s platy, Čeňkovi Mičanovi z Klinštajna a z Roztok, Janovi Rajecskému z Mirova a Zigmundovi Pětipeskému z Krásného Dvora a jejich dědicům za puoldruhého tisíce kop gr. čes. úplně zaplacených (RT II, s.481-482).

Z dalších zápisů vyplývá, že jak bývalo obvyklé, majetek určité vsi měl více majitelů a byl rozdroben na dědické podíly. A tak jedna z dědiců Alžběta z Valečova dne 7. června 1498 prodala svůj čtvrtý díl ve Smiřicích s příslušenstvím šlechtici Mikuláši mladšímu Trčkovi z Lípy (Archiv český, 5, 1862, s.569-570, č.54, DZV VI, E 19). Nový majitel tak mj. získal „ve Vlkowě čtvrtý díl dvora kmetcího s platy, což tu s sestrami svými měla” za půl druhého tisíce kop grošů pražských českých. (Viz též RT II, 1872, s.500, kde se ves jmenuje Vlková.) Současně dalším majitelem hospodářských usedlostí ve Vlkové byl před prodejem šlechtic Zikmund Pětipeský z Krásného Dvora, manžel Alžběty z Vale-čova, který mj. též vlastnil dvory kmetcí s platy ve vsi Vlkové a dne 7. června 1498 je prodal šlechtici Mikuláši ml. Trčkovi z Lípy a Lichtmburka za 500 kop grošů českých (Viz RT II, 1872, s.500, DZV 6, E 25).

Zámožný šlechtic Mikuláš ml. Trčka z Lípy a Lichtemburka sceloval svůj majetek, rozmnožoval ho a stále přikupoval. Tak dne 14. května 1500 Petr Adršpach z Dubé, z Náchoda a na Rysmburce prodal vyjmenovaný majetek Mikuláši ml. Trčkovi z Lípy a na Lichtumburce za půl čtvrta tisíce kop grošů pražských českých. Ve vsi Vlkové získal nový majitel „kmetcí dvory s platy, na kterých sedí Leflar, který platí 2 denáry o sv. Jiří a o Havle tolikéž”, a dále se uvádějí poddaní a jejich dávky. A tak k 14. květnu 1500 lze uvést jména historicky doložených obyvatel našeho Vlkova. Vedle Leflara jsou to poddaní Jírek, Rathúzsky, Havel, Barták, Pavel rychtář, Hluchý, Nedochodilý, Valata, Purkrábek, Lorenz, Menši Matúš Rathúzský, Chalupa, Bílek, Matěj Horák, Vlášková, Janeček, Jíra Řečený, Janek Mekoš, Šmotlaka, Šatopleta, Šašek, Jírek Zahradník a Krazka zahradnice, a třetí zahrada pustá. (Viz Pozůstatky desk zemských II, 1872, s.528-529). Tento zápis v zemských deskách větších VI, F 7-8, je velmi cenný, protože konkrétně a jmenovitě uvádí hospodáře i feudální dávky, renty, činže, poplatky poddaných. Dovídáme se poprvé, že ve Vlkově byla svobodná rychta a Pavel rychtář má svobodnou rychtu a „má panské čeledi, když k němu přijedú, stravu dávati i koňuom, o jakoužkoliv potřebu. A k tomu ten rychtář platí 7 1/2 korce ovsa při Vánocích.” V zápisu se jmenují lesy: Rasošky a Dehetník, řeka Labe, až po mlýn po skálu. Pole se měřila na pruty (délka - 1 český prut = 2 látra = 16 stop = 8 loktů č. = 4,742 m; 1 český prut čtvereční (plocha) = 5 jiter = 25 provazců čtv. = 1,542 ha). Vrchnost vybírala dávky, renty ze selských, poddanských neboli kmetcích dvorů ve dvou termínech (na sv. Jiří - 23. dubna a na sv. Havla - 16. října, zjara a na podzim) a ve třech formách, a to v naturáliích (obilí, maso, slepice, husy, vajíčka, sýry = letníky, med ap.), v robotě, práci na panském (bartolomějská, orní, vánoční, orat, sít, žnout, sekat, opravovat panská sídla, mosty, cesty, hráze rybníků, výlovy rybníků, naháňky při loveckých honech, rubání a vození dříví atd.) a nejvýhodnější byly dávky peněžní, v groších, denárech ap., tedy v penězích, platidlech.

O našem Vlkovu jsou další zmínky v zápisech, vkladech do desek zemských, vedených od 13. století na Pražském hradě při zemském soudu. V r. 1541 Pražský hrad a mnohé písemnosti při požáru shořely, mezi jinými i zemské desky, takže dodatečně do desek šlechtici obnovili zápisy a vložili nové vklady. Rozlišují se desky půhonné (pohánění před soud při soudní při), desky zápisné větší a menší, kam se psaly zápisy dluhů a zástav; desky trhové, do kterých se zaznamenávaly změny vlastnictví půdy, a desky památné pro zapsání majestátů, sněmovních usnesení a nálezů obecných. V obnovených zemských deskách, nyní uložených ve Státním ústředním archivu v Praze, se podle Rejstříku k deskám zemským, I. díl, Obnovené vklady po požáru desek 1541, 1. svazek, Praha, SÚA 1977, na s. 266 se osmkrát připomíná náš Vlkov, Vlková (DZV 6, E 18´ resp. Vlková k r. 1498 6, E 24´, E 25, E 25´, E 26, E 26´, F 7, DZV 42, G 16´ z r. 1533). Dvoudílné rejstříky vzorně zpracovala Pavla Burdová.